Vzkříšení syna vdovy z Naim
Na náhorní planině, asi třicet kilometrů od Kafarnaum, leží městečko Naim. Má krásný výhled na rozlehlou Jezreelskou pláň. Právě tam Ježíš směřoval. Šli s ním i učedníci a další lidé. Celou cestu za ním přicházeli ti, kdo toužili po jeho laskavých a soucitných slovech, a přinášeli nemocné, aby je uzdravil. Všichni doufali, že se Ježíš, který má tak obdivuhodnou moc, prohlásí za izraelského krále. Tlačily se na něho zástupy lidí a s radostí a očekáváním ho následovaly po kamenité stezce až k branám náhorního městečka.TV 201.1
Když přišli blíže, viděli, jak z městských bran vychází pohřební průvod. Pomalu a smutně se ubíral k připravenému hrobu. Vpředu nesli na odkrytých márách mrtvého a kolem něho šel zástup truchlících. Hlasitě naříkali. Zdálo se, že mrtvého přišlo vyprovodit celé město. Jako by mu všichni chtěli vyjádřit úctu a projevit pozůstalým soustrast.TV 201.2
Pohled na ně vzbuzoval soucit. Zesnulý byl jediným synem vdovy. Opuštěná truchlící matka doprovázela k hrobu syna, který byl její jedinou pozemskou oporou a útěchou. “Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto.” Lukáš 7,13. Žena pro slzy ani neviděla, a proto si Ježíše nevšimla. On k ní však přistoupil a tiše řekl: “Neplač!” Ježíš se chystal proměnit její zármutek v radost, přesto však cítil potřebu vyjádřit jí svůj soucit.TV 201.3
“Přistoupil k márám a dotkl se jich.” Lukáš 7,14. Ježíš se nemohl poskvrnit ani dotykem mrtvého. Nosiči se zastavili, nářek truchlících ustal. Oba zástupy se shromáždily okolo mrtvého a doufaly v nemožné. Byl mezi nimi ten, který uzdravoval z nemocí a vyháněl démony. Má však moc i nad smrtí?TV 201.4
Ježíš zvučným a rozhodným hlasem řekl: “Chlapče, pravím ti, vstaň!” Lukáš 7,14. Jeho hlas pronikl k sluchu mrtvého. Mladík otevřel oči. Ježíš ho vzal za ruku a zvedl ho. Chlapec pohlédl na uplakanou matku a pak se dlouze a radostně objímali. Zástup oněměl úžasem. “Všech se zmocnila bázeň.” Lukáš 7,16. Strnuli a chvíli tiše stáli, jako by byli v přítomnosti samého Boha. Potom “oslavovali Boha a říkali: ‘Veliký prorok povstal mezi námi’ a ‘Bůh navštívil svůj lid’” Lukáš 7,16. Pohřební průvod se vrátil do Naim jako vítězoslavný zástup. “A tato zvěst se o něm rozšířila po celém Judsku a po všem okolí.” Lukáš 7,17.TV 201.5
Ježíš stál při truchlící matce u brány města Naim a je i dnes s každým, kdo pláče nad hrobem svých blízkých. Cítí s námi v našem žalu. Jeho srdce se nemění, je stále plné lásky a soucitu. Jeho slovo, které povolalo k životu mrtvého mládence z Naim, má v dnešní době stejnou moc jako tehdy. Říká: “Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.” Matouš 28,18. Čas tuto moc nijak neoslabil a nepřetržité působení Kristovy milosti ji nevyčerpalo. Pro každého, kdo v něho věří, je stále živým Spasitelem.TV 202.1
Ježíš vrátil matce syna, a tak proměnil její zármutek v radost. Probudil ho však jen do pozemského života, ve kterém musel znovu snášet bolesti, tvrdě pracovat, čelit různým nebezpečím a nakonec stejně podlehnout smrti. Ježíš však utěšuje náš smutek nad ztrátou blízkých poselstvím o nekonečné naději: “Já jsem… ten živý; byl jsem mrtev — a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.” “Protože sourozence spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla, a aby tak vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život v otroctví.” Zjevení 1,18; Židům 2,14.15.TV 202.2
Satan nemůže držet ve své moci mrtvé, které Boží Syn probouzí k životu. Nemůže udržet v duchovní smrti nikoho, kdo vírou přijímá Kristovo mocné slovo. Všem hříšníkům Bůh říká: “Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých.” Efezským 5,14. Jeho slovo je věčný život. Jako kdysi dalo Boží slovo prvnímu člověku život, dává jej i dnes nám. Jako Kristova slova: “Chlapče, pravím ti, vstaň! ”vzkřísila mládence z Naim, tak slova: “Vstaň z mrtvých” (Lukáš 7,14; Efezským 5,14) znamenají život pro každého, kdo je přijímá. Bůh “nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna”. Koloským 1,13. To vše nám nabízí ve svém slově. Přijmeme-li je, jsme vysvobozeni.TV 202.3
“Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.” “Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem.” Římanům 8,11; 1. Tesalonickým 4,16.17. Těmito slovy se máme navzájem potěšovat.TV 202.4