Lazar onemocněl a zemřel

Do klidného domu, ve kterém Ježíš nalézal odpočinek, vstoupil smutek. Lazar náhle onemocněl a jeho sestry poslaly Spasiteli vzkaz: “Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen.” Jan 11,3. Uvědomovaly si, jak těžká choroba jejich bratra postihla, ale věděly, že Kristus je schopen uzdravit každou nemoc. Sám o tom podal důkaz. Věřily, že s nimi bude v jejich těžké situaci cítit, a proto ani nenaléhaly, aby přišel hned. Jen mu s důvěrou poslaly vzkaz: “Ten, kterého máš rád, je nemocen.” Myslely si, že na zprávu okamžitě odpoví a co nejdříve přijde do Betanie.TV 335.2

S úzkostí čekaly, co Ježíš řekne. Dokud bratr ještě žil, modlily se a doufaly, že Ježíš přijde. Ale posel se vrátil bez něho. Přinesl vzkaz: “Ta nemoc není k smrti.” Marie s Martou tedy věřily, že Lazar bude žít. S láskou utěšovaly a povzbuzovaly trpícího bratra, který už byl téměř v bezvědomí. Když Lazar zemřel, prožívaly trpké zklamání. Cítily však Kristovu posilující milost, a proto Spasitele nijak neobviňovaly.TV 335.3

Když Kristus vyslechl vzkaz, měli učedníci dojem, že jej přijal chladně. Neprojevil takovou lítost, jakou očekávali. Podíval se na ně a řekl: “Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven.” Jan 11,4. Ještě dva dny potom zůstal v místě, kde ho zpráva zastihla. Učedníci to nedovedli pochopit. Představovali si, jakou útěchou by byla jeho návštěva pro zarmoucenou rodinu v Betanii. Dobře věděli, jak je má rád. Divili se, že smutnou zprávu: “Ten, kterého máš rád, je nemocen,” jen vyslechl a nic neudělal.TV 335.4

Další dva dny Ježíš o Lazarovi nemluvil, jako by na něho úplně zapomněl. Učedníci vzpomínali na Ježíšova předchůdce Jana Křtitele. Nemohli pochopit, proč Ježíš, který měl moc konat zázraky, dopustil, aby Jan trpěl ve vězení a nakonec byl i popraven. Proč nepoužil svou moc a nezachránil Janovi život? Stejně se často ptali i farizeové a předkládali tuto skutečnost jako nezvratný důkaz toho, že Kristus nemůže být Božím Synem. Spasitel upozorňoval své učedníky na zkoušky, ztráty a pronásledování. Opustí je, až na ně tyto těžkosti dolehnou? Někteří začali pochybovat o tom, že jeho poslání správně pochopili. Všichni byli velmi znepokojeni.TV 335.5

Po dvou dnech Ježíš učedníkům řekl: “Pojďme opět do Judska!” Jan 11,7. Učedníci nechápali, proč Ježíš, chtěl-li se vrátit do Judska, čekal dva dny. Především však o něho i o sebe měli starost. Uvědomovali si, že na cestě je čeká jen nebezpečí. Řekli: “Mistře, není to dávno, co tě chtěli Židé kamenovat, a zase tam chceš jít?” Ježíš odpověděl: “Což nemá den dvanáct hodin?” Jan 11,8.9. Mě vede můj Otec, a dokud konám jeho vůli, jsem v bezpečí. Mých dvanáct hodin ještě neskončilo. Z mého dne sice už mnoho nezbývá, ale až do jeho konce jsem v bezpečí.TV 336.1

Potom dodal: “Kdo chodí ve dne, neklopýtne, neboť vidí světlo tohoto světa.” Jan 11,9. Kdo koná Boží vůli a jde cestou, kterou Bůh určil, nemůže klopýtnout ani upadnout. Světlo Božího Ducha mu jasně ukazuje jeho povinnost a vede jej přímo, dokud svůj úkol nesplní. “Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světla.” Jan 11,10. Kdo jde svou vlastní cestou, kterou mu Bůh nevybral, klopýtne. Den se mu stává nocí, a ať je kdekoli, nikde není v bezpečí.TV 336.2

“To pověděl a dodal: ‘Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit.’” Jan 11,11. “Náš přítel Lazar usnul.” Dojemná slova plná soucitu. Učedníci mysleli na nebezpečí, které jejich Mistru hrozí na cestě do Jeruzaléma, a téměř zapomněli na nešťastnou rodinu v Betanii. Kristus však nezapomněl. Učedníci se cítili zahanbeni. Když na zprávu o Lazarovi hned neodpověděl, byli zklamáni. Byli v pokušení myslet si, že nemá Lazara a jeho sestry tak rád, jak se domnívali. Jinak by byl přece hned spěchal s poslem zpátky. Slova: “Náš přítel Lazar usnul,” je uklidnila. Poznali, že Kristus na své přátele v zármutku nezapomněl.TV 336.3

“Učedníci mu řekli: ‘Pane, spí-li, uzdraví se.’ Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o pouhém spánku.” Jan 11,12.13. Kristus představuje svým následovníkům smrt jako spánek. Jejich život je s Kristem skryt v Bohu a ti, kdo umírají, spí v něm až do chvíle, kdy zazní Boží polnice.TV 336.4