Úhelný kámen

Spasitel na ně smutně hleděl a pokračoval: “Což jste nikdy nečetli v Písmech: ‘Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným; Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích’? Proto vám pravím, že vám Boží království bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce. Kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí.” Matouš 21,42-44.TV 377.2

Židé toto proroctví často opakovali v synagogách a vztahovali je na očekávaného Mesiáše. Kristus byl úhelným kamenem židovského národa i celého plánu spasení. Židovští stavitelé, kněží a přední muži Izraele tento základní kámen právě odmítali. Spasitel je chtěl upozornit na nebezpečí, jaké jim hrozí, a proto obracel jejich pozornost k proroctvím. Všemi možnými způsoby se jim snažil vysvětlit, čeho se vlastně chtějí dopustit.TV 377.3

Kristova slova měla ještě další význam. Na otázku: “Když nyní přijde pán vinice, co udělá těm vinařům?” chtěl od farizeů dostat právě takovou odpověď, jakou dostal. Chtěl, aby sami nad sebou vynesli rozsudek. Nedbali na jeho varování a nečinili pokání, tím zpečetili svůj osud. Spasitel si přál, aby pochopili, že na sebe sami přivolali záhubu. Chtěl jim ukázat, že Bůh jim jako národu spravedlivě odnímá jejich výsady a že nakonec může dojít nejen ke zničení chrámu a města, ale i k rozptýlení celého národa.TV 377.4

Posluchači varování pochopili. Kněží a starší však byli i přes rozsudek, který nad sebou vyřkli, připraveni naplnit slova: “To je dědic. Pojďte, zabijme ho.” “Hleděli se ho zmocnit, ale báli se zástupů,” protože ty byly na Ježíšově straně (Matouš 21,38.46).TV 377.5

Když Kristus zmínil proroctví o zavrženém kameni, dotkl se skutečné události z dějin Izraele spojené se stavbou prvního chrámu. Proroctví se vztahovalo zejména na dobu prvního Kristova příchodu a mělo oslovit především Židy, ale je poučné i pro nás. Při stavbě Šalomounova chrámu se velké kameny určené na zdi a základy opracovávaly již v kamenolomu. Dělníci je potom jen přivezli na místo a stavěli na sebe podle plánu, žádnými nástroji je již neupravovali. Na stavbu základů tehdy přivezli jeden mimořádně velký kámen zvláštního tvaru. Řemeslníci však pro něj nenašli místo a odmítli jej. Byl jim jen k zlosti, ležel tam nevyužitý a překážel. Dlouho se jim k ničemu nehodil. Když potom stavitelé zakládali roh, nemohli najít kámen, který by byl dost velký, silný a měl vhodný tvar, aby zapadl do určeného místa a unesl tíhu, která na něm měla spočinout. Kdyby na toto důležité místo zvolili nevhodný kus, bezpečnost celé stavby by byla ohrožena. Museli najít kámen odolný vůči působení slunce, mrazu a deště. Již dříve vybrali několik kamenů, ale všechny se pod obrovskou tíhou a tlakem rozdrobily na kusy. Jiné nevydržely prudké změny povětrnostních podmínek. Nakonec si stavitelé všimli zavrženého kamene. Bez jediné trhliny odolával dlouhodobému působení větru, slunce a bouří. Stavitelé se rozhodli jej prověřit. Obstál téměř ve všem. Zbývala poslední zkouška. Pokud snese i silný tlak, použijí jej jako úhelný kámen. Vyzkoušeli jej a on vydržel. Přenesli ho tedy na určené místo a zjistili, že do něho přesně zapadá. Izajášovi bylo v prorockém vidění ukázáno, že tento kámen představuje Krista. Prorok napsal:TV 377.6

“Dosvědčujte svatost Hospodina zástupů! Jeho se bojte a strachujte. Vám bude svatyní, ale oběma domům izraelským kamenem úrazu a skálou, o kterou budou klopýtat, bude osidlem a léčkou obyvatelům Jeruzaléma. Mnozí z nich klopýtnou, padnou a roztříští se, uvíznou v léčce a chytí se.” Izajáš 8,13-15. Izajáš z prorockého vidění o prvním Spasitelově příchodu poznal, že Kristus bude podroben zkouškám a těžkostem, jejichž symbolem bylo prověřování základního úhelného kamene Šalomounova chrámu. “Proto praví toto Panovník Hospodin: ‘Já to jsem, kdo za základ položil na Sijónu kámen, kámen osvědčený, úhelný a drahý, základ nejpevnější; kdo věří, nemusí spěchat.’” Izajáš 28,16.TV 378.1

Bůh ve své nekonečné moudrosti sám vybral základní kámen a sám jej položil. Nazval jej “základem nejpevnějším”. Celý svět na něho může složit svá břemena a své trápení, kámen vše vydrží. Lidstvo na něm může stavět s naprostou jistotou. Kristus je “kámen osvědčený”. Nikoho, kdo na něho spoléhá, nezklame. Obstál v každé zkoušce. Unesl tíhu viny Adama i jeho potomstva. Zvítězil nad mocnostmi zla. Nese břemena, která na něho vkládají všichni kající se hříšníci. V Kristu nalézá každé vinou zatížené srdce úlevu. On je “základ nejpevnější”. Všichni, kdo v něho doufají, jsou v bezpečí.TV 380.1

Izajášovo proroctví nazývá Krista základem nejpevnějším i kamenem úrazu. Apoštol Petr napsal pod vlivem Ducha svatého zcela jasně, pro koho je Kristus základním kamenem a pro koho skálou, o kterou klopýtá:TV 380.2

“Vždyť jste ‘okusili, že Pán je dobrý!’ Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je ‘vyvolený a vzácný’. I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista. Neboť v Písmu stojí: ‘Hle, kladu na Siónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný; kdo v něj věří, nebude zahanben.’ Vám, kteří věříte, je vzácný, ale nevěřícím je to ‘kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným’, ale i ‘kamenem úrazu a skálou pádu’. Oni přicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu.” 1. Petrův 2,3-8.TV 380.3

Pro věřící je Kristus pevným základem. Důvěřují mu a podřizují se mu, obrazně řečeno — padají na skálu a tříští se. Padnout na skálu a rozbít se znamená zříci se vlastní spravedlnosti a jít ke Kristu s pokorou dítěte, litovat svých hříchů a věřit v jeho odpouštějící lásku. Jen vírou a poslušností můžeme stavět na Kristu jako na svém základu.TV 380.4

Na tomto živém kameni mohou stavět jak Židé, tak i pohané. Kristus je jediným základem, na němž může naše stavba bezpečně spočinout. Je dost velký a silný na to, aby unesl tíhu celého světa i jeho břemen. Člověk, který je spojen s Kristem, živým kamenem, a staví na něm, se sám také stává živým kamenem.TV 380.5

Mnoho lidí se vlastními silami otesává, obrušuje a zkrášluje. “Živými kameny” se však stát nemohou, protože nejsou spojeni s Kristem. Bez společenství s Ježíšem nemůže být nikdo spasen. Nebude-li v nás přebývat Kristus, nemůžeme odolat bouřím pokušení. Naše věčné bezpečí závisí na pevnosti základního kamene naší stavby. Mnozí lidé dnes stavějí na neověřených základech. Když potom přijdou deště, silné bouře či záplavy, jejich dům se zřítí, protože není postaven na Skále věčnosti, na úhelném kameni, Ježíši Kristu.TV 380.6

Pro lidi, kteří “přicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu”, je Kristus skálou, o kterou klopýtají. Ale “kámen, který stavitelé zavrhli…, se stal kamenem úhelným”. Stejně jako zavržený kámen snášel i Kristus ve svém pozemském životě opovržení a urážky. “Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolestí, zkoušený nemocemi…, tak opovržený, že jsme si ho nevážili.” Izajáš 53,3. Blížila se však doba, kdy měl být oslaven. “Ve svém zmrtvýchvstání” bude “uveden do moci Božího Syna”. Římanům 1,4. Při svém druhém příchodu se zjeví jako Pán nebe i země. Lidé, kteří se jej chystají ukřižovat, uznají jeho velikost. Zavržený kámen se před zraky celého vesmíru stane kamenem úhelným.TV 380.7

“Na koho on padne, toho rozdrtí.” Matouš 21,44. Lid, který zavrhl Krista, se měl již brzy stát svědkem zkázy svého města i celého národa. Jeho sláva měla být zničena a rozmetána jako prach. Co bylo příčinou pádu Židů? Skála. Kdyby na ní byli stavěli, mohla být jejich záštitou. Byla to Boží dobrota, jíž pohrdali, spravedlnost, kterou odmítali, milosrdenství, které přehlíželi. Lidé se stavěli proti Bohu a to, co je mělo vést ke spasení, přispělo k jejich záhubě. Vše, co mělo podle Boží vůle sloužit k životu, vedlo k smrti. Ukřižováním Krista Židé rozhodli o zkáze Jeruzaléma. Krev prolitá na Golgotě se stala těžkým balvanem, který je strhl do časné i věčné záhuby. Tak tomu bude i v poslední veliký den, kdy na lidi, kteří odmítali Boží milost, dopadne Boží soud. Kristus, skála, o kterou klopýtali, se zjeví jako hora odplaty. Sláva vyzařující z jeho tváře bude pro spravedlivé životem, a pro bezbožné spalujícím ohněm. Hříšníci budou zničeni, protože odmítli Boží lásku a pohrdli jeho milostí.TV 381.1

Ježíš Židy mnohokrát varoval a na různých příkladech jim ukazoval, jaké následky pro ně bude mít zavržení Božího Syna. Stejnými slovy oslovuje v každé době všechny, kdo jej nechtějí přijmout za svého Vykupitele. Měli by si vzít k srdci veškerá jeho varování. Znesvěcený chrám, neposlušný syn, nepoctiví vinaři i přezíraví stavitelé se odrážejí v životě každého hříšníka. Nebude-li činit pokání, stihne jej stejný osud jako postavy z podobenství.TV 381.2