Reakce učedníků

Učedníci tuto událost ještě nechápali. Měli však radost z toho, že jejich trpělivý, tichý a pokorný Učitel, který putoval po zemi jako osamělý cizinec, je poctěn přítomností vyvolených nebe. Mysleli si, že Elijáš přišel ohlásit Mesiášovu vládu a že na zemi bude již brzy nastoleno Kristovo království. Chtělo se jim navždy zapomenout na strach a zklamání. Nejraději by byli na místě, kde se jim zjevila Boží sláva, zůstali. Petr zvolal: “Pane, je dobré, že jsme zde; chceš-li, udělám tu tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Elijášovi.” Matouš 17,4. Učedníci byli přesvědčeni, že Mojžíš a Elijáš přišli chránit jejich Mistra a dosadit jej na královský trůn.TV 271.1

Koruně však bude předcházet kříž. Ježíš s nimi nehovoří o své korunovaci na krále, ale o smrti, která ho čeká v Jeruzalémě. Kristus vzal na sebe lidskou slabost, nesl břemeno našich bolestí a hříchu, a přitom kráčel světem lidí sám. Když na něho doléhala tíha nadcházející zkoušky, cítil se ve světě, který jej nepoznal, duchovně osamělý. Dokonce ani jeho milovaní učedníci nepochopili tajemství jeho poslání. Byli zabráni do svých pochybností, starostí a ctižádostivých nadějí.TV 271.2

V nebi byl obklopen láskou a přátelstvím, ale ve světě, který stvořil, byl úplně sám. Nyní mu nebe seslalo své posly, ne anděly, ale lidi, kteří vytrvali v utrpení a bolesti a kteří mohou se Spasitelem prožívat rozhodující zkoušku jeho pozemského života. Mojžíš a Elijáš spolupracovali s Kristem. I oni toužili po záchraně lidí. Mojžíš prosil za Izrael: “Můžeš jim ten hřích ještě odpustit? Ne-li, vymaž mě ze své knihy, kterou píšeš!” 2. Mojžíšova 32,32. Elijáš poznal duchovní osamělost, když po tři a půl roku hladovění snášel nenávist a bídu celého národa. I na hoře Karmel stál na Boží straně sám. Sám také v zoufalství a úzkosti utekl na poušť. Ne andělé obklopující Boží trůn, ale tito muži byli vyvoleni, aby hovořili s Ježíšem o jeho utrpení a potěšili jej ujištěním, že celé nebe je s ním. Mluvili o naději světa a spasení všech lidí.TV 271.3

Učedníky přemohl spánek a z rozhovoru mezi Kristem a nebeskými posly slyšeli jen málo. Nedokázali bdít a modlit se, proto nedošli poznání Kristova utrpení a jeho budoucí slávy, jak si Bůh přál. Připravili se o požehnání, které mohli získat spoluúčastí na jeho oběti. Učedníci byli nedůvěřiví a neuvědomovali si cenu pokladu, kterým je nebe chtělo obohatit.TV 271.4

I přesto se jim dostalo velikého světla. Byli ujištěni, že celé nebe ví o hříchu židovského národa, jehož se dopustil zavržením Krista. Měli možnost lépe pochopit a poznat Vykupitelovo dílo. Na vlastní oči viděli a na vlastní uši slyšeli věci, které přesahovaly lidské chápání. Stali se z nich “očití svědkové jeho velebnosti”. 2. Petrův 1,16. Uvědomovali si, že Ježíš je skutečný Mesiáš, o němž svědčili patriarchové a proroci a kterého uznává celý nebeský vesmír.TV 272.1

Učedníci stále ještě udiveně hleděli na zjevení na hoře. Náhle je zastínil světlý oblak “a z oblaku promluvil hlas: ‘Toto jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte.’” Matouš 17,5. Když viděli oblak slávy, jasnější než oblakový sloup, který vodil izraelské kmeny po poušti, když slyšeli majestátní Boží hlas, který otřásal horou, padli k zemi. Leželi tam, dokud k nim nepřišel Ježíš. Strach je opustil teprve ve chvíli, kdy se jich dotkl a oni uslyšeli jeho známý hlas: “Vstaňte a nebojte se.”Matouš 17,7. Konečně se odvážili zvednout oči. Nebeská sláva však již byla pryč a Mojžíš s Elijášem také zmizeli. Učedníci zůstali s Ježíšem na hoře sami.TV 272.2