Velký spor

Když Ježíš přišel na svět, satan proti němu obrátil všechny své síly. Od chvíle, kdy se Boží Syn narodil v Betlémě jako dítě, usiloval mu satan o život. Všemi možnými způsoby se snažil narušit jeho dokonalý vývoj v dětství, jeho čistotu v mládí a potom i jeho svatou službu a neposkvrněnou oběť.TV 488.1

Byl však poražen. Nepodařilo se mu svést Ježíše k hříchu. Nemohl ho zmalomyslnět ani odvést od díla, které přišel na zem vykonat. Od pokušení na poušti až po Golgotu dorážela na Ježíše bouře satanova hněvu. Čím zuřivěji na něho útočila, tím pevněji se Syn držel svého Otce a dál neochvějně kráčel cestou oběti. Všechny satanovy snahy Krista přemoci a zničit vedly jen k tomu, že ještě více vynikala Ježíšova čistá povaha.TV 488.2

Celé nebe a nepadlé světy byly svědky tohoto velikého sporu. Se zájmem a napětím sledovaly závěr boje. Viděly Spasitele, jak vstupuje do Getsemane sklíčený hrůzou hluboké temnoty. Slyšely jeho bolestné volání: “Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich.” Matouš 26,39. Když od něho odstoupila Otcova přítomnost, zmocnila se ho bolest, která všechny útrapy posledního boje se smrtí převyšovala. Na tváři se mu objevil krvavý pot a po kapkách stékal na zem. Třikrát prosil o vysvobození. Nebe se již nemohlo na utrpení Božího Syna déle dívat a seslalo mu posla, který jej měl povzbudit.TV 488.3

Nebešťané viděli, jak byl Boží Syn zrazen a vydán do rukou vražedného zástupu, jak jej s výsměchem zuřivě hnali od jednoho soudu k druhému. Slyšeli, jak se pronásledovatelé Oběti posmívají pro nízký původ. Byli svědky toho, jak jej jeden z jeho nejmilejších učedníků s přísahou a kletbami zapřel. Sledovali satanovo horečné úsilí a viděli, jak obrovský vliv má na lidské srdce. Byl to hrozný pohled. Před jejich očima o půlnoci zajali Spasitele v Getsemane, vláčeli ho sem a tam — z paláce do soudní síně, dvakrát před kněze, dvakrát před veleradu, dvakrát před Piláta a jednou před Heroda. Vysmívali se mu, bičovali ho, odsoudili jej, na záda mu naložili těžký kříž a za hlasitého pláče jeruzalémských dcer a posměchu davu jej vedli na místo ukřižování.TV 488.4

Nebe se zármutkem a ohromením hledělo na ukřižovaného Krista. Z rozdrásaných spánků mu tekla krev a na čele měl krvavý pot. Z přibitých rukou a nohou stékala na kámen pod křížem jedna kapka krve za druhou. Rány od hřebů se váhou těla stále zvětšovaly. Tíha hříchu světa na Krista těžce doléhala, jeho dech se zrychloval a prohluboval.TV 488.5

Celé nebe užaslo nad modlitbou, kterou v tomto nevýslovném utrpení vyslovil: “Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.” Lukáš 23,34. Před ním stáli lidé, kteří byli stvořeni k Božímu obrazu, a usilovali o život jednorozeného Božího Syna. Pro nebeský vesmír to byl hrozný pohled.TV 488.6

Kolem kříže se shromáždily knížectva a mocnosti temnoty a zasévaly do srdcí lidí stín nevěry. Když Bůh tyto bytosti stvořil, aby přebývaly v blízkosti jeho trůnu, byly krásné a vyzařovala z nich sláva. Jejich nádhera a svatost byly v souladu s jejich vznešeným postavením. Bůh jim dal moudrost i vše ostatní, co pro své poslání potřebovaly. Byly Božími služebníky. Nyní by však v těchto padlých andělech nikdo slavné serafíny, kteří kdysi sloužili v nebi, nehledal.TV 488.7

Satanské síly se spojily se zkaženými lidmi a snažily se přesvědčit dav, že Kristus je největší hříšník a zaslouží si opovržení. Duch prvního velkého vzbouřence ovládal všechny, kdo se Kristu na kříži vysmívali. Našeptával jim sprosté a nízké urážky. Strhával je k výsměchu. Nic tím však nezískal.TV 489.1

Kdyby se byl Kristus dopustil jediného hříchu, kdyby byl satanovi jen nepatrně povolil, aby se vyhnul strašlivému utrpení, nepřítel Boha i člověka by byl zvítězil. Kristus sklonil hlavu a zemřel. Pevně se držel své víry a byl bezvýhradně odevzdaný Bohu. “A slyšel jsem mocný hlas v nebi: ‘Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše; neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí.’” Zjevení 12,10.TV 489.2

Satan pochopil, že byl odhalen. Nepadlí andělé i celý vesmír měli možnost sledovat jeho jednání. Sám se projevil jako vrah. Prolil krev Božího Syna, a tím se připravil o náklonnost nebeských bytostí. Od té doby má omezenou působnost. I kdyby se sebevíc snažil, nemůže již před nebeskými anděly obviňovat Kristovy bratry z toho, že mají černá roucha poskvrněná hříchem. Poslední zbytky soucitu nebeských bytostí se satanem se rozplynuly.TV 489.3

Satan však stále ještě nebyl zničen. Andělé ani tentokrát nepochopili, oč ve velkém sporu jde. Bylo třeba důkladně objasnit všechny zásady, které jsou v sázce. Satanovo bytí je i v zájmu člověka. Lidé i andělé musí zcela jasně poznat rozdíl mezi Knížetem světla a vládcem tmy. Každý se musí rozhodnout, komu bude sloužit.TV 489.4