33. kapitola — Ježíšovi bratři
Josefovi synové neměli pro Ježíšovo dílo příliš velké pochopení. Zprávy o jeho životě a působení, které se k nim donesly, je ohromovaly a děsily. Slyšeli, že se celé noci modlí. Přes den je prý obklopen velkými zástupy lidí a neudělá si čas ani na jídlo. Jeho přátelům se zdálo, že se neustálou prací vyčerpává. Nedokázali pochopit jeho postoj k farizeům, a někteří se dokonce obávali o jeho duševní zdraví.TV 203.1
To vše se doneslo jeho bratrům. Doslechli se také, že farizeové obviňují Ježíše z toho, že vyhání démony mocí satana. Cítili, že tyto výtky dopadají i na ně, protože jsou Ježíšovi příbuzní. Věděli, jaký rozruch jeho slova i činy vyvolaly. Znepokojovala je nejen jeho smělá tvrzení, ale pobuřovalo je i jeho veřejné odsuzování farizeů a zákoníků. Rozhodli se, že ho musí přesvědčit nebo nějak přinutit, aby s tím přestal. Přemluvili Marii, aby se k nim připojila. Mysleli si totiž, že pro lásku k matce si snad dá říct a bude opatrnější.TV 203.2
Krátce předtím Ježíš již podruhé zázračně uzdravil posedlého člověka, který byl navíc ještě slepý a hluchý. Farizeové ho znovu obvinili: “Ve jménu knížete démonů vyhání démony.” Matouš 9,34. Kristus jim otevřeně řekl, že přisuzují-li dílo Ducha svatého satanovi, odvracejí se od zdroje požehnání. Lidem, kteří nerozpoznali Ježíšovo božství a mluvili proti němu, může být odpuštěno. Pod vedením Ducha svatého totiž mohou poznat svůj omyl a činit pokání. Pokud člověk lituje svého hříchu a věří, může Ježíšova krev smýt všechna jeho přestoupení. Avšak ten, kdo odmítá působení Ducha svatého, nemůže dojít ani k pokání, ani k víře. Právě prostřednictvím Ducha ovlivňuje Bůh lidské srdce. Člověk, který Ducha vědomě odmítá a tvrdí o něm, že pochází od satana, připravuje se o spojení s Bohem. Když potom Ducha svatého s konečnou platností zavrhne, nemůže pro něho Bůh už nic udělat.TV 203.3
Farizeové, k nimž se Ježíš s varováním obrátil, sami nevěřili obviněním, která proti němu vznesli. Všichni tito hodnostáři cítili, že je ke Spasiteli něco přitahuje. Slyšeli ve svém srdci hlas Ducha, který jej označoval za Pomazaného Izraele a vybízel je, aby se stali jeho učedníky. Ve světle jeho přítomnosti si uvědomili vlastní hříšnost a zatoužili po spravedlnosti, které sami nemohli dosáhnout. Ale když už Ježíše jednou zavrhli, bylo by pro ně nadmíru ponižující uznat jej jako Mesiáše. Byli příliš pyšní na to, aby přiznali svůj omyl. Dali se cestou nevěry. Zoufale se snažili zpochybnit Spasitelovo učení, jen aby nemuseli uznat pravdu. Důkazy jeho moci a milosrdenství je dráždily. Nemohli mu zabránit v činění zázraků, nemohli umlčet jeho učení. Ze všech sil se však snažili zkreslovat jeho povahu a překrucovat jeho slova. Boží Duch je stále ještě přesvědčoval a oni museli vyvinout značné úsilí na to, aby odolali jeho moci. Stavěli se proti nejmocnější síle, která může na lidské srdce působit. Nechtěli se jí poddat.TV 203.4
Bůh nezaslepuje lidem oči a nezatvrzuje jejich srdce. Posílá jim světlo, aby mohli napravovat své chyby a nechali se vést po bezpečné cestě. Odmítnutí tohoto světla připravuje lidi o zrak a utvrzuje je v omylu. Často se tak děje postupně a téměř nepozorovaně. Světlo k člověku přichází prostřednictvím Božího slova, Božích služebníků nebo přímým působením Božího Ducha. Když však člověk přehlíží první záblesky světla, jeho duchovní vnímání se částečně otupuje a další příliv světla už rozpoznává hůře.TV 204.1
Temnota narůstá, dokud duši člověka zcela nepohltí. Tak tomu bylo i s židovskými vůdci. Byli přesvědčeni, že Krista provází Boží moc. Chtěli se však vzepřít pravdě, a proto přisoudili dílo Ducha svatého satanovi. Dobrovolně se rozhodli pro klam a podřídili se nepříteli. Od té doby byli pod jeho mocí.TV 204.2