“Nové víno”

Potom Ježíš vyprávěl Janovým učedníkům podobenství: “Nikdo nezalátá starý šat záplatou z neseprané látky; nebo se ten přišitý kus ze šatu vytrhne a díra bude ještě větší.” Matouš 9,16. Poselství Jana Křtitele se nemělo mísit s tradicemi a pověrami. Při pokusu o spojení farizejské povrchnosti s Janovou opravdovostí by jen vynikla nepřekonatelná propast, která mezi nimi zela.TV 174.1

Stejně tak nebylo možné spojit s farizejskými zvyklostmi Kristovo učení. Kristus nepřišel překlenout propast, kterou Jan svým učením odhalil. Chtěl rozdíl mezi starým a novým ještě více prohloubit. Vyjádřil to dalším příkladem: “A mladé víno se nedává do starých měchů, jinak se měchy roztrhnou, víno vyteče a měchy přijdou nazmar.” Matouš 9,17. Kožené měchy, které se používaly jako nádoby na čerstvé víno, časem seschly, popraskaly a ke svému původnímu účelu se už nedaly použít. Tímto všeobecně známým obrazem chtěl Ježíš ukázat, jak na tom jsou židovští vůdcové. Kněží, zákoníci a přední muži ustrnuli v zaběhnutých kolejích tradic a obřadů. Srdce jim ztvrdla jako seschlé měchy na víno, ke kterým je Ježíš přirovnal. Byli naprosto spokojeni se zákonickým náboženstvím, a nemohli se proto stát posly živé nebeské pravdy. Mysleli si, že jim jejich vlastní spravedlnost úplně stačí, a nechtěli, aby do jejich náboženství proniklo něco nového. Boží dobrodiní nepřijímali jako něco nezaslouženého, viděli v něm odměnu za své dobré skutky. Víra, která se projevuje láskou a očišťuje duši, neměla s náboženstvím farizeů, založeném na obřadech a lidských nařízeních, nic společného. Snaha spojit Ježíšovo učení s tradičním náboženstvím by byla marná. Živá Boží pravda by stejně jako kvasící víno roztrhla staré, rozpadající se měchy farizejské tradice.TV 174.2

Farizeové si mysleli, že jsou dost moudří na to, aby potřebovali nějaké poučení, dost spravedliví na to, aby potřebovali spasení, a dost uznávaní na to, aby stáli o poctu, kterou jim může dát Kristus. Spasitel od nich odešel a obrátil se k lidem, kteří byli ochotni přijmout nebeské poselství. Ježíš našel nové nádoby na čerstvé víno v nevzdělaných rybářích, v publikánech na tržišti, v Samařance a v dalších obyčejných lidech, kteří mu s radostí naslouchali. Právě ty, kdo ochotně přijímají nebeské světlo, Bůh používá pro dílo evangelia. Jejich prostřednictvím předává světu pravdu. Pokud se Boží děti z Kristovy milosti stanou novými nádobami, naplní je Spasitel novým vínem.TV 174.3

Kristus sice přirovnal své učení k novému vínu, ale ono ve skutečnosti nové nebylo. Zjevovalo jen to, co bylo zvěstováno od počátku. Pro farizeje však Boží pravda ztratila svůj původní význam i krásu. Kristovo učení pro ně bylo téměř ve všech směrech nové, ale oni je neuznali.TV 174.4

Ježíš poukazoval na zhoubnou moc falešného učení, které otupuje smysl pro pravdu a touhu po ní. Řekl: “Kdo se napije starého, nechce nové; řekne: ‘Staré je lepší.’” Lukáš 5,39. Pravda, kterou světu zvěstovali patriarchové a proroci, zazářila v Kristových slovech v novém světle. Zákoníci a farizeové však netoužili po vzácném novém víně. Nedokázali se vzdát starých tradic, zvyků a obřadů, pro Kristovo učení už jim v srdci ani v mysli nezbylo místo. Lpěli na mrtvých formách a odvraceli se od živé pravdy a Boží moci.TV 175.1

To se stalo Židům osudným a bude to kamenem úrazu i pro mnoho lidí v dnešní době. Tisíce lidí se dopouštějí stejné chyby jako farizeové, které Kristus kritizoval na hostině u Matouše. Mnozí raději odmítají pravdu, která přichází od Otce světla, než by se vzdali některé své představy či oblíbeného názoru. Věří sami sobě, spoléhají na vlastní moudrost a neuvědomují si svoji duchovní chudobu. Jsou přesvědčeni, že se na svém spasení mohou nějak významně podílet. Když však vidí, že jejich vlastní “já” se v tomto díle neuplatní, nabízené spasení odmítají.TV 175.2

Zákonické náboženství nemůže přivést lidi ke Kristu, protože je to náboženství bez lásky a bez Krista. Půst a modlitby, kterými se chce člověk ospravedlnit, vzbuzují u Boha nelibost. Slavnostní bohoslužby, náboženské obřady, okázalá pokora a velkolepé oběti mohou nasvědčovat, že člověk, který se toho všeho účastní, se považuje za spravedlivého a myslí si, že má nárok na vstup do nebe. Ale to je veliký omyl. Naše skutky nás nikdy nemohou spasit.TV 175.3

Farizeové si dnes neuvědomují svoji duchovní bídu, stejně jako si ji neuvědomovali v Kristově době. Právě jim je určeno poselství: “Vždyť říkáš: ‘Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! ‘A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý. Radím ti, abys u mne nakoupil zlata ohněm přečištěného, a tak zbohatl; a bílý šat, aby ses oblékl a nebylo vidět tvou nahotu.” Zjevení 3,17.18. Víra a láska jsou ohněm přečištěné zlato. Pro mnohé však zlato ztratilo svůj lesk a přišli o velký poklad. Kristova spravedlnost je rouchem, které nikdy nenosili, studnou, ze které se nikdy nenapili. Boží slovo jim říká: “Mám proti tobě, že už nemáš takovou lásku jako na počátku. Rozpomeň se, odkud jsi klesl, navrať se a jednej jako dřív. Ne-li, přijdu na tebe a pohnu tvým svícnem z jeho místa, jestliže se neobrátíš.” Zjevení 2,4.5.TV 175.4

“Zkroušený duch, to je oběť Bohu. Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš!” Žalm 51,19. Dříve než člověk může plně uvěřit v Ježíše Krista, musí se vzdát vlastního “já”. Teprve potom z něho Pán může udělat novou bytost. Nové měchy mohou být naplněny novým vínem. Kristova láska naplňuje věřícího novým životem. V člověku, který vzhlíží k Původci a Dokonavateli naší víry, se odráží Kristova povaha.TV 175.5