Podobenství o zrnu

Ježíš chtěl, aby mu učedníci rozuměli, a proto jim odhaloval budoucnost na příkladech z přírody. Jeho poslání může přinést pravý užitek jen tehdy, když on sám zemře. Řekl jim: “Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek.” Jan 12,24. Když se pšeničné zrno dostane do země a zemře, vyklíčí a přinese úrodu. Podobně i Kristova smrt měla přinést ovoce pro Boží království. Stejně jako v rostlinné říši měl být i mezi lidmi život výsledkem Kristovy smrti.TV 397.1

Zemědělci tento příklad důvěrně znají. Každoročně zabezpečují dostatek obilí tím, že zdánlivě ničí nejlepší část úrody. Na nějakou dobu ji musí přikrýt zemí a svěřit do Boží péče. Po čase se objeví stéblo, potom klas a v klasu nakonec i zrno. K tomuto zázraku by však nemohlo dojít, kdyby zrno nebylo pohřbeno, ukryto v zemi a zdánlivě ztraceno.TV 397.2

Zrno pohřbené do země přináší úrodu, a ta se opět zasévá. Užitek se násobí. Stejně i Kristova smrt na kříži nese ovoce pro věčný život. Rozjímání o jeho oběti bude slávou lidí, kteří díky ní budou žít navěky.TV 397.3

Pšeničné zrno, které si zachová svůj život, nemůže přinést žádné plody. Zůstává samo. Kdyby byl Kristus chtěl, mohl se před smrtí zachránit. I on by však zůstal sám. Nemohl by k Bohu nikoho přivést. Jedině obětováním vlastního života mohl darovat život lidem. Jen tím, že zemřel a byl pochován, se stal zrnem a přinesl Bohu bohatou úrodu — obrovské zástupy vykoupených všech národů, ras a jazyků.TV 397.4

Spasitel spojil tuto pravdu s poučením. Zdůraznil, že je nutné se obětovat. Chtěl, abychom si jeho slova vzali k srdci: “Kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný.”(Jan 12,25) Každý, kdo chce nést ovoce v Kristově díle, musí nejprve zemřít, obětovat svůj život potřebám světa. Musí se zbavit sebelásky a sobectví. Zákon sebeobětování je zákonem sebezáchovy. Hospodář si zajišťuje dostatek obilí tím, že jej rozhazuje. Tak je tomu i v lidském životě. Dávat znamená žít. Život si zachová jen ten, kdo jej věnuje službě Bohu a lidem. Ti, kdo obětují svůj život pro Krista, jej získají pro věčnost.TV 397.5

Život člověka, který žije jen sám pro sebe, je jako snědené zrno. Zmizí, ale nepřinese žádný užitek. Člověk může hromadit, co se mu zlíbí, žít si, jak chce, může si přemýšlet, plánovat, ale jeho život uběhne a nemá nic. Kdo žije sám pro sebe, zákonitě sám sebe ničí.TV 398.1

Ježíš řekl: “Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mně slouží, dojde cti od Otce.” Jan 12,26. Každý, kdo nese s Kristem kříž a obětuje se, bude mít podíl na jeho slávě. Kristus se ve svém utrpení a ponížení radoval z toho, že spolu s ním budou oslaveni i jeho učedníci. Oni jsou ovocem jeho oběti. Odměnou je mu skutečnost, že v nich působí jeho povaha a jeho duch. Navěky se z ní bude radovat. A jeho následovníci se budou těšit spolu s ním, když uvidí, jak se ovoce jejich práce a jejich oběti odráží v srdcích a životech dalších lidí. Spolupracují s Kristem a Otec je odmění, jako odměňuje svého Syna.TV 398.2

Zpráva o příchodu Řeků, která naznačovala obrácení pohanů, připomněla Ježíši celé jeho poslání. V mysli se mu promítlo dílo vykoupení od chvíle, kdy bylo plánováno v nebi, až k jeho blížící se smrti. Božího Syna jako by zahalil tajemný mrak. I lidé kolem něho cítili tíhu, která na něho padla. Ježíš tiše seděl ponořen do svých myšlenek. Potom přerušil ticho a smutně řekl: “Nyní je má duše sevřena úzkostí. Mám snad říci: ‘Otče, zachraň mě od této hodiny?’” Jan 12,27. Kristus již v duchu předem pil z kalicha hořkosti. Jako člověk se děsil chvíle, kdy bude opuštěn, kdy od něho podle všeho zdání odstoupí dokonce i Bůh, kdy se všichni budou domnívat, že je raněný a ztrápený od Boha. Děsil se veřejné potupy, chvíle, kdy s ním budou zacházet jako s nejhorším zločincem a bude muset podstoupit hanebnou a ponižující smrt. Ježíš věděl, že jej čeká zápas s temnými mocnostmi, uvědomoval si strašlivou tíhu lidského přestoupení. Znal velikost Božího hněvu, který plál proti hříchu. To vše jej tísnilo a jeho tvář byla smrtelně bledá.TV 398.3