Ježíšovo znamení

Ježíš už jim ukázal znamení. Pronikl do jejich srdcí a vykonal před nimi skutky, které měl konat Mesiáš. Tehdy jim dal přesvědčivý důkaz o své povaze. Když však žádali znamení, odpověděl jim podobenstvím. Ukázal jim, že ví o jejich zášti a vidí, kam až je zavede. Řekl: “Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej postavím.” Jan 2,19.TV 100.5

V těchto slovech se skrýval dvojí smysl. Ježíš mluvil nejen o zničení židovského chrámu a bohoslužby, ale i o své vlastní smrti — o zničení chrámu svého těla. Na to už se Židé připravovali. Když se kněží a přední muži vrátili do chrámu, měli v úmyslu Ježíše zabít, a zbavit se tak nepohodlného výtržníka. Když jim jejich záměr přednesl, nerozuměli mu. Vztáhli jeho slova jen na jeruzalémský chrám a rozhořčeně zvolali: “Čtyřicet šest let byl tento chrám budován, a ty jej chceš postavit ve třech dnech?” Jan 2,20. Měli pocit, že Ježíšova odpověď jim dává plné oprávnění k nevíře a potvrzuje správnost jejich odmítavého postoje k němu.TV 100.6

Ježíš si nemyslel, že nevěřící Židé pochopí smysl jeho slov. Zatím neměl v úmyslu jej odhalovat ani svým učedníkům. Věděl, že jej nepřátelé překroutí a zneužijí proti němu. Až ho budou soudit, přednesou jeho slova jako obvinění a na Golgotě mu je s výsměchem vmetou do tváře. Kdyby je však nyní vysvětlil, dozvěděli by se učedníci o utrpení, které ho čeká, a velmi by je to zarmoutilo. Na takovou ránu zatím ještě nebyli připraveni. Navíc by vysvětlení příliš brzy odhalilo Židům výsledek jejich zaujatosti a nevěry. Vydali se cestou, po které půjdou stále dál, dokud ho nepovedou jako beránka na porážku.TV 100.7

Slova, která Kristus pronesl, byla určena těm, kdo v něho uvěří. Věděl, že si je budou připomínat. O Velikonocích je měly slyšet tisíce lidí a zvěstovat je dál do všech částí světa. Až vstane z mrtvých, jejich pravý smysl se objasní. Pro mnohé se pak stanou rozhodujícím důkazem jeho božství.TV 100.8

Pro duchovní slepotu často ani Ježíšovi učedníci nerozuměli jeho slovům. Objasňovaly jim je až následující události. V době, kdy už Ježíš nebyl mezi nimi, je jeho slova posilovala.TV 101.1

Výrok o jeruzalémském chrámu: “Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej postavím,” měl hlubší význam, než byli posluchači schopni postřehnout. Jen v Kristu měl chrám své opodstatnění. Chrámové bohoslužby byly předobrazem oběti Božího Syna. Kněžská služba měla představovat jeho prostřednickou službu. Celý systém obětní bohoslužby byl symbolem Spasitelovy smrti za vykoupení lidstva. Všechny tyto oběti ztratí význam ve chvíli, kdy se ona velká událost, kterou po věky znázorňovaly, stane skutečností.TV 101.2

Celý obřadní systém symbolizoval Krista a bez něho tedy neměl žádný význam. Když se Židé s konečnou platností rozhodli, že Krista zavrhnou a vydají na smrt, zavrhli s ním i vše, co dávalo smysl chrámu a chrámovým bohoslužbám.TV 101.3

Chrám přestal být svatý, byl odsouzen k zániku. V ten den ztratilo obětování a s ním spojené obřady smysl. Nevyjadřovaly víru ve Spasitele, byly jako Kainova oběť. Odsouzením Krista k smrti vlastně Židé zbořili svůj chrám. Když byl Kristus ukřižován, roztrhla se chrámová opona odshora dolů na znamení, že byla přinesena poslední veliká Oběť a obětní systém navždy přestal platit.TV 101.4

“Ve třech dnech jej postavím.” Zdálo se, že Spasitelovou smrtí temné mocnosti dosáhly svého a slavily úspěch. Ježíš však vyšel z pronajatého Josefova hrobu jako vítěz. “Tak odzbrojil a veřejně odhalil každou mocnost i sílu a slavil nad nimi vítězství.” Koloským 2,15. Svou smrtí a svým vzkříšením se stal služebníkem “pravé svatyně a stánku, který zřídil sám Hospodin, a nikoli člověk”. Židům 8,2. Židovskou svatyni a později i židovský chrám postavili lidé jako symbol nebeské svatyně, kterou však žádný člověk nestavěl. “Hle přijde muž jménem Výhonek; … on zbuduje chrám Hospodinův a bude obdařen velebností. Bude sedět na svém trůnu a vládnout a bude na svém trůnu knězem.” Zacharjáš 6,12.13.TV 101.5

Obětní služba, která ukazovala na Krista, zanikla. Pozornost lidí se však obrátila k pravé Oběti za hříchy světa. Pozemské kněžství skončilo a my vzhlížíme k Ježíši, prostředníku nové smlouvy, a k “jeho krvi, která nás očišťuje, neboť volá naléhavěji než krev Ábelova”. Židům 12,24. Pro nás “ještě nebyla otevřena cesta do nejsvětější svatyně, pokud stála přední část stánku… Ale když přišel Kristus, velekněz, který nám přináší skutečné dobro, neprošel stánkem zhotoveným rukama…, nýbrž stánkem větším a dokonalejším… Jednou provždy dal svou vlastní krev, a tak nám získal věčné vykoupení.” Židům 9,8-12.TV 101.6

“Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně.” Židům 7,25. Kněžská služba se sice přenesla z pozemské svatyně do nebeské a ani svatostánek, ani svého velekněze nemůžeme vidět na vlastní oči, pro Ježíšovy učedníky to však neznamená žádnou ztrátu.TV 102.1

Spasitelova nepřítomnost neměla nijak narušit ani oslabit jejich vzájemné spojení. Ježíš koná službu v nebeské svatyni a zároveň prostřednictvím svého Ducha slouží pozemské církvi. Lidské oko ho sice nevidí, ale slib, kterým se loučil, se plní: “A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.” Matouš 28,20 Služebníkům, které si povolává, uděluje moc a církev stále posiluje svou přítomností.TV 102.2

“Protože máme mocného velekněze… Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme. Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.” Židům 4,14-16.TV 102.3