Výčitky svědomí

Když se výslech chýlil ke konci, přemohly Jidáše výčitky svědomí. V síni se náhle ozval ochraptělý hlas a všechny přítomné vyděsil slovy: “Je nevinný, Kaifáši! Ušetři jej!”TV 461.1

Jidášova vysoká postava se prodírala vyděšeným davem. Byl bledý, ztrhaný a po čele mu stékaly veliké krůpěje potu. Přihnal se před soudní stolici a hodil před nejvyššího kněze stříbro, které dostal za zradu svého Pána. Zoufale chytil Kaifáše za roucho a prosil jej, aby Ježíše propustil. Přesvědčoval ho, že Ježíš se nedopustil ničeho, zač by si zasloužil smrt. Kaifáš mu rozzlobeně vytrhl roucho z rukou, ale byl na rozpacích, nevěděl, co říci. Zrada byla odhalena. Všem bylo jasné, že kněží podplatili učedníka, aby zradil svého Mistra.TV 461.2

Jidáš znovu zvolal: “Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev!” Matouš 27,4. Nejvyšší kněz se zatím vzpamatoval a s opovržením mu odpověděl: “Co je nám po tom? To je tvoje věc!” Matouš 27,4. Kněží se rozhodli Jidáše využít, ale pro jeho podlost jím pohrdali. Když jim vyznal svůj hřích, odvrátili se od něho.TV 461.3

Jidáš se vrhl Ježíši k nohám, uznal jej za Božího Syna a prosil jej, aby se vysvobodil. Spasitel svému zrádci nic nevyčítal. Věděl, že Jidáš svého činu ve skutečnosti nelituje. Zrádce si uvědomil, že jej čeká soud a zatracení, a to jej přimělo k vyznání hříchu. Žádný hluboký zármutek nad tím, že zradil nevinného Božího Syna a zapřel Svatého Izraele, nepociťoval. Přesto jej Ježíš ani slovem neodsoudil. S lítostí na něho pohlédl a řekl: Pro tuto hodinu jsem přišel na svět.TV 461.4

Všichni přítomní užasli. S údivem pozorovali Kristovu shovívavost ke svému zrádci. Znovu se jich zmocnilo přesvědčení, že Ježíš nemůže být obyčejným smrtelníkem. Ptali se: Je-li Božím Synem, proč se nevysvobodí z pout a nepřemůže své žalobce?TV 461.5

Jidáš viděl, že jeho prosby jsou marné. Vyběhl ze soudní síně a křičel: Je pozdě! Je pozdě! Cítil, že by pohled na ukřižovaného Ježíše nepřežil, proto šel a v zoufalství se oběsil.TV 461.6

Ještě týž den vedl bezbožný dav Ježíše z Pilátovy síně na Golgotu, kde měl být ukřižován. Cestou křičeli a posmívali se mu, náhle však všichni utichli. Pod jedním suchým stromem na odlehlém místě spatřili Jidášovo tělo. Byl to hrozný pohled. Provaz, na kterém se Jidáš oběsil, se váhou těla přetrhl. Tělo se pádem znetvořilo a ještě se do něho pustili psi. Pozůstatky byly rychle odstraněny. Zástup se již tolik neposmíval, mnozí zbledli a výraz jejich tváře prozrazoval vnitřní pocity. Zdálo se, že ty, kdo se provinili Ježíšovou krví, začíná stíhat odplata.TV 461.7