Obviněná žena
Ježíš opustil rušné město plné zmatku, rozhorlený dav i zrádné rabíny a odešel do tichých olivových hájů, kde mohl být sám s Bohem. Brzy ráno se však vrátil do chrámu. Když se kolem něho shromáždil lid, posadil se a učil je.TV 294.1
Po chvíli jej vyrušili farizeové a zákoníci. Přivedli k němu vyděšenou ženu a velmi tvrdě a ostře ji obviňovali z přestoupení sedmého přikázání. Postavili ji před Ježíše a s pokrytecky předstíranou úctou se zeptali: “V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?” Jan 8,5.TV 294.2
Za jejich zdánlivou uctivostí se skrývaly zákeřné úmysly zničit Ježíše. Věřili, že tentokrát se jim ho podaří odsoudit. Doufali, že ať řekne cokoli, najdou nějaký důvod k jeho obvinění. Pokud ženu zprostí viny, mohou to považovat za pohrdání Mojžíšovým zákonem. Pokud ji odsoudí k smrti, může být obžalován Římany za to, že zasahuje do jejich výhradní pravomoci.TV 294.3
Ježíš chvíli hleděl na třesoucí se zahanbenou ženu a na přísné tváře hodnostářů, v nichž nebyla ani trocha soucitu. Jeho čistá a ničím neposkvrněná duše se zděsila. Dobře věděl, proč ji k němu přivedli. Četl v jejich srdcích, znal jejich povahu i život. Tito samozvaní rádoby strážcové spravedlnosti sami sváděli svou oběť k hříchu, a připravovali tak past, do které chtěli Ježíše chytit. Ježíš dělal, jako by jejich otázku neslyšel. Sklonil se, hleděl do země a prstem začal psát do prachu.TV 294.4
Žalobcům už docházela trpělivost s Ježíšovým otálením i s jeho zdánlivou lhostejností. Přistoupili blíže a naléhali na něho, aby věnoval předloženému případu pozornost. Když však jejich zrak padl na zem k jeho nohám, strnuli. V prachu byly zapsány jejich skryté hříchy. Lidé, kteří stáli kolem, si všimli náhlé změny v jejich tvářích a začali se tlačit dopředu, aby zjistili, co je tak zaskočilo a zahanbilo.TV 294.5
Rabíni sice dávali okázale najevo svoji úctu k zákonu, ale obviněním ženy znevažovali jeho ustanovení. Potrestat ženu bylo povinností manžela a ty, kdo měli na jejím hříchu podíl, měl stihnout stejný trest. Žalobci neměli právo s ní takto jednat. Ježíš proti nim použil jejich vlastní zbraň. Zákon stanovoval, že při kamenování mají jako první hodit kamenem ti, kdo byli svědky provinění. Ježíš se zvedl, pohlédl na zrádné muže a řekl: “Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!” Jan 8,7. Znovu se sklonil a dál psal na zem.TV 294.6
Ježíš neporušil Mojžíšův zákon ani se nedotkl pravomoci Říma. Žalobci byli poraženi. Rouška předstírané svatosti z nich byla stržena. Stanuli v přítomnosti Nekonečné čistoty, jejich vina byla odhalena. Třásli se strachy, aby se o jejich skrytých nepravostech nedozvěděl zástup. Jeden po druhém se se skloněnou hlavou a sklopenými zraky vytráceli. Nakonec tam zůstala jen jejich oběť a soucitný Spasitel.TV 294.7
Ježíš vstal, pohlédl na ženu a zeptal se: “‘Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?’ Ona řekla: ‘Nikdo Pane.’ Ježíš řekl: ‘Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!’” Jan 8,10.11.TV 294.8
Žena stála před Ježíšem a krčila se strachy. V jeho slovech: “Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!” viděla rozsudek smrti. Neodvažovala se pohlédnout Spasiteli do očí, jen tiše očekávala svůj konec. S údivem zjistila, že její žalobci v rozpacích mlčky odcházejí. Potom zaslechla slova naděje: “Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!” Srdce se v ní pohnulo a ona se vrhla k Ježíšovým nohám. Vzlykala, vyjadřovala mu svoji vděčnost a lásku a se slzami v očích vyznávala své hříchy.TV 294.9
Byl to pro ni začátek nového života, života v čistotě, pokoji a oddané službě Bohu. Pozvednutí padlé ženy bylo větším zázrakem než uzdravení té nejzhoubnější choroby. Ježíš ji vysvobodil z duchovní nemoci, která vede k věčné smrti. Kající žena se potom stala jednou z jeho nejvěrnějších následovnic. Odpuštění a milost mu splácela svou láskou, obětavostí a naprostou oddaností.TV 295.1
V odpuštění a povzbuzení k lepšímu životu zazářila krása dokonalé spravedlnosti v Ježíšově povaze. Kristus hřích neomlouvá a nezmenšuje vědomí viny. Nechce odsuzovat, ale zachránit. Svět měl pro zbloudilou ženu jen opovržení a výsměch. Ježíš ji však zahrnul slovy útěchy a naděje. Sám bezhříšný se slitoval nad slabostí hříšnice a podal jí pomocnou ruku. Pokrytečtí farizeové na ni žalovali, ale Ježíš ji vyzval: “Jdi a už nehřeš!”TV 295.2
Kristův následovník se nikdy neodvrací od chybujícího člověka a nenechává jej řítit se do záhuby. Lidé, kteří rádi obviňují druhé a horlivě je pohánějí před soud, často hřeší ve svém životě víc než jejich oběti. Nenávidí hříšníka, ale milují hřích. Ježíš nenávidí hřích, ale miluje hříšníka. Takoví by měli být všichni jeho následovníci. Křesťanská láska nespěchá s odsouzením, ráda vidí pokání, ochotně odpouští, povzbuzuje, ukazuje bloudícím cestu ke svatosti a pomáhá jim na ní vytrvat.TV 295.3