Moc lásky

Kristus vždy uzdravoval mocí své lásky a my se můžeme zapojit do jeho díla jen tehdy, když tuto lásku vírou přijmeme. Nebudeme-li spojeni s Kristem, nemůžeme lidem zprostředkovat bohatý proud životodárné síly. Byla místa, kde ani Spasitel nemohl pro nevěru lidí vykonat mnoho mocných skutků. Nevěra odděluje církev od jejího nebeského Pomocníka i v dnešní době. Věřící se jen málo drží věčných pravd. Nedostatek víry v církvi Boha trápí a připravuje jej o slávu, která mu náleží.TV 526.5

Kristus slíbil církvi, že s ní bude, ale jeho zaslíbení platí jen tehdy, bude-li církev konat jeho dílo. Řekl: “Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky… Já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.” Matouš 28,19.20. Jedním ze základních předpokladů přijetí jeho moci je přijetí jeho břemena. Život církve závisí na tom, jak věrně plní poslání, kterým ji Kristus pověřil. Pokud jeho dílo zanedbává, bude duchovně slábnout a upadat. Tam, kde chybí snaha pomáhat druhým, vyhasíná láska a vytrácí se víra.TV 526.6

Kristus si přeje, aby jeho služebníci vychovávali církev pro dílo evangelia. Mají učit lidi, jak hledat a zachraňovat ztracené. Dělají to však? Kolik z nich se namáhá, aby roznítili hasnoucí jiskru života církve? Kolik sborů se podobá stádu nemocných beránků, o něž pečují pastýři, kteří by měli hledat ztracené ovce. Miliony a miliony lidí stále umírají bez Krista.TV 526.7

Boží láska udělala pro člověka nekonečně mnoho a andělé se diví, že ti, kterým se jí tolik dostalo, mohou být ve své vděčnosti tak povrchní. Andělé jsou ohromeni, jak málo si lidé váží Boží lásky. Nebesa žasnou nad lidskou lhostejností k druhým. Co si o tom asi myslí Kristus? Jak by se asi cítili rodiče, kteří by se dozvěděli, že jejich dítě se ztratilo v zimě a ve sněhu, a lidé, kteří je mohli zachránit, kolem něho lhostejně prošli a nechali je zahynout? Nepřemohl by je zármutek a rozhořčení? Nespílali by těmto vrahům s hněvem silným jako jejich láska a krutým jako jejich žal? Utrpení každého člověka je utrpením Božího dítěte. Kdo nepodává pomocnou ruku hynoucím bližním, svolává na sebe spravedlivý Boží hněv. To je onen hněv Beránka. Až přijde velký den soudu, řekne Kristus těm, kdo se k němu hlásili, a přitom byli lhostejní k utrpení bližních: “Neznám vás, odkud jste. Odstupte ode mne všichni, kdo se dopouštíte bezpráví.” Lukáš 13,27.TV 526.8

Kristus učedníkům naznačil nejen pole jejich působnosti, ale dal jim i jasné poselství: “Učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.” Matouš 28,20. Měli učit to, co učil Kristus. To znamená vše, co Kristus osobně řekl, ale i vše, co lidem oznámil prostřednictvím starozákonních proroků a učitelů. Nikoli však lidské učení. Pro lidské tradice, teorie a závěry ani pro církevní ustanovení nemělo být v jejich působení místo. Žádná nařízení vydaná církevními úřady do zvěsti Kristových služebníků nepatří. Poklady, které Kristus učedníkům svěřil a které měli rozdávat světu, byly zákon, proroci a záznamy o jeho vlastních slovech a činech. Kristovo jméno mělo být jejich heslem, znamením i pojítkem. Mělo být opodstatněním jejich jednání a zdrojem jejich úspěchu. Nic, co nenese Kristovo jméno, nebude v Božím království uznáno.TV 527.1

Evangelium nemá být zvěstováno jako prázdná teorie, ale jako skutečná moc, která mění život. Bůh chce, aby lidé, kteří obdrželi jeho milost, svědčili o jeho moci. Rád přijímá i ty nejhorší hříšníky a, jsou-li ochotni činit pokání, vede je svým Duchem. Svěřuje jim důležitý úkol. Vysílá je do tábora nevěřících s poselstvím o své nekonečné milosti. Chce, aby jeho služebníci svědčili o tom, že jeho milostí se lidé mohou změnit a získat podobnou povahu jako Kristus. Mohou si být jisti Boží láskou a radovat se z ní. Bůh chce, abychom hlásali, že nemůže být spokojen, dokud se lidstvo neobrátí a znovu nezíská svaté výsady Božích synů a dcer.TV 527.2

Kristus je zdrojem pastýřské starostlivosti, rodičovské lásky a jedinečné milosti soucitného Spasitele. Uděluje svá požehnání v co nejpříjemnější podobě. Nespokojuje se s tím, že je jen oznámí, ale představuje je tak, aby po nich lidé toužili. Podobně mají bohatství slávy nepopsatelného Daru zvěstovat i jeho služebníci. Kristova podivuhodná láska si podmaní srdce i tam, kde by pouhé opakování věroučných výkladů k ničemu nevedlo. “‘Potěšte, potěšte můj lid,’ praví váš Bůh.” “Vystup si na horu vysokou, Sijóne, který neseš radostnou zvěst, co nejvíc zesil svůj hlas, Jeruzaléme, který neseš radostnou zvěst, zesil jej, neboj se! Řekni judským městům: ‘Hle, váš Bůh!’” “Jak pastýř pase své stádo, beránky svou paží shromažďuje, v náručí je nosí.” Izajáš 40,1.9.11. Vyprávějte lidem o tom, který je “významnější nad tisíce jiných” a “přežádoucí skvost”. Píseň písní 5,10.16. Krista nelze popsat slovy. Má o něm svědčit povaha a život. Kristus očekává, že se jeho podoba odrazí v každém jeho učedníkovi. Bůh předurčil každého člověka, aby přijal “podobu jeho Syna”. Římanům 8,29. V každém se má světu zjevovat Kristova trpělivá a shovívavá láska, jeho svatost, tichost, milosrdenství a pravda.TV 527.3

První učedníci vyšli a kázali slovo. Zjevovali Krista svým životem. Pán působil s nimi a “jejich slovo potvrzoval znameními”. Marek 16,20. Tito učedníci se na svoji práci připravovali. Před letnicemi se sešli a ukončili všechny spory. Byli jednotní. Věřili Kristovu zaslíbení, že jim požehná, a s vírou se modlili. Neprosili o požehnání jen pro sebe, tížila je starost o záchranu ostatních lidí. Evangelium mělo proniknout i do nejvzdálenějších končin země a oni prosili, aby dostali moc, kterou jim Kristus slíbil. Potom byl vylit Duch svatý a za jediný den se obrátily tisíce lidí.TV 528.1

Podobně tomu může být i dnes. Místo lidských názorů však musí být kázáno Boží slovo. Křesťané by měli ukončit všechny neshody a odevzdat se Bohu, aby je mohl použít pro záchranu ztracených. S vírou by měli prosit o požehnání. Bůh jim je dá. Vylití Ducha svatého v době apoštolů bylo “raným deštěm” a přineslo obrovské výsledky. “Pozdní déšť” však bude ještě vydatnější (Jóel 2,23).TV 528.2

Lidé, kteří zasvěcují Bohu svoji duši, tělo i svého ducha, budou stále dostávat novou tělesnou i duchovní sílu. Budou moci čerpat z nekonečných nebeských zdrojů. Kristus jim dá dech svého Ducha a život svého života. Duch svatý působí v jejich srdcích a myslích mocnou silou. Boží milost narůstá, rozmnožuje jejich schopnosti a dokonalý příklad božské povahy jim pomáhá při záchraně lidí. Spoluprací s Kristem docházejí k dokonalosti v Kristu a navzdory své lidské slabosti jsou schopni konat skutky Všemohoucího.TV 528.3

Spasitel chce projevit svoji milost a vtisknout svoji povahu celému světu. Svět mu totiž patří. Kristus jej vykoupil a chce lidi osvobodit, očistit a posvětit. Satan se sice snaží jeho záměr zmařit, ale krví prolitou za hříchy světa je možno zvítězit a oslavit Boha i Beránka. Kristus nebude spokojen, dokud jeho vítězství nebude úplné, potom “zbaven svého trápení spatří světlo, nasytí se dny”. Izajáš 53,11. Všechny národy země uslyší evangelium jeho milosti. Všichni tuto milost nepřijmou, ale “potomstvo bude mu sloužit. O Panovníku budou vyprávět dalšímu pokolení.” Žalm 22,31. “Království, vladařská moc a velikost všech království pod celým nebem budou dány lidu svatých Nejvyššího.” “Zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře.” “Budou se bát Hospodinova jména na západě a jeho slávy na východu slunce.” Daniel 7,27; Izajáš 11,9; Izajáš 59,19.TV 528.4

“Jak líbezné je, když po horách jdou nohy toho, jenž poselství nese a ohlašuje pokoj, jenž nese dobré poselství a ohlašuje spásu, jenž Sijónu hlásá: ‘Tvůj Bůh kraluje!’” “Zvučně spolu plesejte, jeruzalémské trosky, vždyť Hospodin potěšil svůj lid… Hospodin obnažil svou svatou paži před zraky všech pronárodů. I spatří všechny dálavy země spásu našeho Boha.” Izajáš 52,7.9.10.TV 528.5